Moderní výstavba dle plánu z devadesátek? Tvorba nového Metropolitního plánu jde do finále

Pomalá bytová výstavba, chátrající brownfieldy, zdlouhavé procesy a zmatek v předpisech. Tohle všechno si dala Praha za cíl vyřešit v následujících letech. Pomoct jí při tom má nový Metropolitní plán, klíčový dokument, který určí, jak se bude v následujících dvou desetiletích město rozvíjet.

Nový územní plán rozvoje hlavního města se po letech příprav pomalu blíží k finalizaci. Město na něm pracuje již od roku 2012. V roce 2018 prošel společným jednáním, v jehož rámci mohla připomínky uplatnit nejen ministerstva, městské části a další dotčené orgány, ale i veřejnost.

Jak uvádí portál iDnes, jeho tvůrcům přišlo v rámci připomínkování téměř 45 000 připomínek. Jen asi třetina z nich však byla brána v potaz, zbylých 30 000 připomínek bylo duplicitních. Nejvíc jich přitom podali městské části a památkáři, kterým vadila možnost zastavování zeleně, přílišné zahušťování výstavby či nedostatečná výšková regulace nových budov.

Například Praha 4 dle iDnes poukazovala na to, že plán umožňoval na Pankráci stavět objekty až do výšky 160 metrů i navzdory doporučením organizace UNESCO na výškový limit 70 metrů, jež výškovou výstavbu v dané lokalitě dlouhodobě kritizuje. Nová verze plánu tak již počítá s upravenou výškou nastavenou dle doporučeného limitu.

Aktuální upravená verze byla veřejnosti představena letos v dubnu, k vidění je v Centru architektury a městského plánování. Jeho tvůrci v současné době pracují na zpracovávání připomínek, jež bylo možné podávat do konce června letošního roku. 

Územní plán z devadesátek již nestačí

Stávající územní plán, jenž byl schválen v roce 1999, není podle vedení města dostačující pro moderní metropoli 21. století. Již od 30. let 20. století se prosazovala idea čtyř městských zón: bydlení, práce a rekreace, mezi nimiž by se občané přepravovali zónou dopravy. Tuto ideu dodržoval i dosud platný plán.

Dělení na čtyři zóny však brzy přestalo stačit a zóny se začaly drolit na menší plochy. Po zapracování všech změn je jich aktuálně přes devadesát druhů. Změn přitom bylo jenom mezi lety 2000 a 2012 projednáno na 2060, což zpomaluje výstavbu a způsobuje plýtvání jak penězi, tak časem zúčastněných stran.

Současný plán sice řeší, co smí či nesmí kde stát, nezohledňuje však prostorovou urbanistickou strukturu města jako počet podlaží či vliv nových budov na jejich okolí a demografický a ekonomický vývoj, kdy se v průběhu let vhodnost využití jednotlivých parcel mění.

Město krátkých vzdáleností a řešení bytové krize

Problémy výstavby ve městě způsobovaly jeho rozrůstání do okolí. Právě stanovení jasné hranice města a jeho nerozšiřování je jednou z hlavních myšlenek Metropolitního plánu. Územní plán přesně vymezí plochy určené k zástavbě a podmínky jejich využití, aby bylo zároveň možné lépe chránit charakter jednotlivých čtvrtí, sídlištní zeleň, parky či zahrádkové osady.

Rátá se nejenom s využitím brownfieldů, ale i se stavební transformací lokalit jako Rohanský ostrov, Kolbenova, Nové Dvory či okolí Slatin. Magistrát navíc počítá s budováním města “krátkých vzdáleností”, čili rozvojem služeb systematicky ve všech, i odlehlejších částech Prahy.

Jak uvádí portál e15 vyjádření Petra Hlaváčka, náměstka primátora pro oblast územního rozvoje a územního plánu, metropolitní plán umožní vznik minimálně 150 tisíc nových bytů. Navíc v lokalitách, kde není potřeba vytvářet novou infrastrukturu, jako okrajové části a území mimo Prahu, ale často i v širším centru města, jako třeba oblast mezi horními a dolními Holešovicemi. V Praze dle jeho slov přibude ročně kolem 10 tisíc nových obyvatel a již brzy může jejich celkový počet dosáhnout hodnotu 2 milionů. Pokud se chce město vyhnout vážné bytové krizi, je nutné se na to připravit.

Kritika i naděje

I navzdory mnohým úpravám a změnám se aktuální verze potýká s řadou kritiků. Jedním z nich je třeba organizace zaměřená na ochranu životního prostředí Arnika. Ta kritizuje vyhrazení nových stavebních lokalit, kdy do této kategorie spadnou kupříkladu i zahrádkářské kolonie, které již nyní čelí silnému tlaku od developerů. V Praze je jich kolem 150, přičemž mnoho z nich má více než 100 letou tradici. Původně vznikaly na okraji města, avšak s jeho rozšiřováním se dostávali blíž a blíž k centru.

Nový územní plán sice vnímá zahrádkové kolonie z důvodu již existující výstavby jako zastavěné území, ale vyhrazuje je jako nestavební plochy. A to se netýká pouze zahrádek, ale třeba i parků, ve kterých stojí třeba hospody či rekreační zařízení. Podle Arniky tak mohou tyto zelené lokality přijít o stávající ochranu. Podle tvůrců plánu jsou však tyto obavy zbytečné a ochrana všech zelených ploch bude nastavěná dostatečně. Jak uvádí portál iDNES, jenom v Praze 12 pokryje stavebně nedotknutelná zeleň plochu 127 hektarů.  

Rovněž developeři přijímají nový plán ačkoli pozitivně, ale spíše opatrně pod heslem “lepší něco než nic”. Jak uvádí magazín Estate, kritika z jejich strany směřuje především k faktu, že po zapracování připomínek z roku 2018 je současná verze málo ambiciózní. Jede především o výškovou regulaci, která zabraňuje vzniku výškových dominant po vzoru západních metropolí.

Nejde přitom jen o mrakodrapy. V mnohých oblastech byl výškový limit stanoven i na ne víc než šest podlaží, co dle kritiků jde přímo proti plánu zahušťování. I navzdory nedostatkům je však metropolitní plán přijat s nadějí, že se rozvoj města v nejbližších desetiletích posune správným směrem.